Martin Fuksa verze 2.0: Nejhorší, co by mohlo nastat, je usnout na vavřínech

Nyní má nymburský rodák v plánu zasloužený odpočinek s manželkou a tříletou dcerkou Emily. 'Také nemohu vynechat oslava dědových osmdesátin,' zmínil Josefa Fuksu, který stojí sbírkou vnukových medailí včetně olympijské z Paříže. Letošní světové zlato z Polska je po Milánu 2025 a Duisburgu 20223 třetím v řadě. V rámci ČR se tak zařadil po bok takových veličin jakými byli rychlobruslařka Martina Sáblíková, veslař Ondřej Synek, desetibojař Tomáš Dvořák nebo reprezentační tým hokejistů. V elitní společnosti českých mistrů světa 'Vítej zlatý hattricku…,' usmíval se. 'O hokejistech jsme věděl, ale o jednotlivcích ne. Tomáš Dvořák mi zavolal, a to bylo moc fajn. Je super být v takové elitní společnosti,' pokyvoval hlavou člen kanoistického klanu. 'Těžší je tituly obhajovat, ale vážím si každé sezony. Rád sportuju i trénuju, k čemuž pochopitelně pomáhají medailové úspěchy. Je krásné dívat se na svět ze stupňů vítězů, ale dopředu moc nehledím. Určitě nemám žádný horizont.Dokud mě to bude bavit, tak budu jezdit,' poznamenal. Pro svého svěřence má Josef Fuksa (dalším koučem je jeho otec Petr) slova chvály. 'Netrénoval jsem nikdy člověka jako je Martin. Udělá do puntíku všechno, co napíšu do plánu. I když mu pak řeknu, ať už konec vynechá, stejně to splní. Je s ním radost pracovat. I proto už všechno vyhrál. Snad jedině, co mu chybí, je titul mistra světa na 5000 metrů. Pak už by nemusel dokazovat nic,' uvedl trenér. Vzorňákem vždycky nebyl 'Nedokážu si představit, že bych na šampionátu dal pětikilák a k tomu ještě ty přeběhy po břehu. Děda o tom často mluví, ale já se soustředím na krátké tratě. To je moje parketa. Pět kilometrů bych si snad zajel někde u nás, ale mezinárodní scéně se do toho asi nepustím,' opáčil závodník pražské Dukly. Podle celkového zisku 43 medailí musí mít velice soutěživou povahu, ale promítá se to i do běžného života? 'Určitě, ale to nic proti mému bráchovi Petrovi. Proti němu jsem docela v pohodě. S ním se třeba nedají hrát ani karty, protože je naprosto příšerný a každému to znechutí. Já jsem soutěživý v tom, na čem záleží. Svoje ego už dokážu dát trošku stranou,' zmínil sourozence, s nímž jezdí na deblu. Ač ho děda vychvaluje do nebes, Martin Fuksa takovým vzorňákem vždycky nebyl. 'Někdy v teenegarském období, kdy jsem měl okolo sebe partu kámošů, jsme se občas vykašlali na trénink. To byly takový ty chvíle, kdy se chodilo kouřit za garáže, ale poměrně brzy jsem si uvědomil, že to není ta správná cesta,' pokyvoval hlavou. 'Myslím, že takový střípky se v pubertě asi vyskytly u každého. A jak jsem říkal, došlo mi, že pokud chci něco dokázat, tak ke sportu musím přistupovat se vším všudy. Je důležité mít nějakou disciplínu, a to se mě asi drží až dodneška,' pokračoval závodník. Létá si jako na obláčku V současnosti, kdy mu je třiatřicet, stále hledá, jak se zlepšit. 'Nejhorší, co by mohlo nastat, je usnout na vavřínech. Takže se pořád snažím s trenéry přijít na nějaké věci, které by mě mohly posouvat. Ale upřímně - teď v Kristových letech - už je to jiné, než když mi bylo dvacet. Je možná tím,jak jsem postupem času mentálně vyspěl,' přemítal. 'Teď cítím, že mám ve všem nadhled, víc si toho dokážu užít. To slovo samozřejmě všichni známe a každý sportovec určitě ví, jak to myslím. Teď říkám, že jsem Martin Fuksa verze 2.0,' našel své pojmenování. Neskrývá, že se momentálně cítí nejlíp v životě. 'Jak po sportovní stránce, tak i rodinné, životní, prostě ve všem je to super. Létám si jako na obláčku a chci si to co nejdéle udržet A jak dlouho to bude trvat? To uvidíme,' vyprávěl. V nejbližších týdnech si od pádlování odpočine. 'Plánujeme několik cest po Česku. Budou to nějaké Jizerky a nějaká Morava. Vybíráme nějaké hotely podle dcery, aby měla fakt nějaký hezký vyžití. Občas se projedu na kole, do čehož spadá iúčast na L'Etape v Pardubicích,' prozradil. 'A až se zhorší počasí, tak bych holky ještě rád vzal někam do tepla k moři. Emily má koupání moc ráda. No a pak se postupně budeme vracet k tréninku,' dodal.