ARCHA+ uvede nový festival BASED ON A TRUE STORY

Tři premiéry během tří večerů otevřou v Praze nový festival BASED ON A TRUE STORY. ARCHA+ od 29. září do 1. října postupně uvede performativní díla Titty Killer , Dýmostroj a Behold My Body , která vznikla v rámci společného mezinárodního projektu kulturních organizací z Česka, Polska a Slovenska. Program doplní živé debaty a workshopy, které rozšíří témata jednotlivých inscenací i mimo samotné jeviště.Součástí festivalu bude také vzdělávací a odborný program pro studenty, profesionály a veřejnost – after talks, tematické debaty a workshopy. Orin Rodriguez, Kirikou Gueye: Titty Killer vizuál Marian Hromek Titty Killer zabil svý prsa. Titty Killer zabil svý dětství. Titty Killer zabil svou diagnózu. Titty Killer zabil svý jméno. Titty Killer zabil svůj status. Titty Killer zabil svou minulost. Titty Killer zabil svůj gender. A teď si jde pro ten tvůj. V Titty Killerově fantastickém příběhu nám nezbývá než hádat, kde přesně leží fikce a kde jeho reálná inspirace. Zatímco si hraje s ideou, co to vlastně znamená být trans* a jak gender ovlivňuje nás všechny, cítíme, že za jeho bojem s genderovou dysforií se skrývá hlubší strast, která sahá za hranice pouhé duševní, nebo tělesné nepohody. Ve své zvukové a divadelní performanci chtějí Orin Rodriguez a Kirikou Gueye najít odpověď na to, jak se můžeme skrze nekonečný proces stávání se sebou samým stát i dobrým člověkem. Kirikou Gueye se věnují mezioborovému umění, zvukovému designu, zvukařství, DJingu a komunitnímu organizování. Od roku 2017 se ve své praxi zaměřují zejména na propojování hudby a performativního umění i na interdisciplinární a politicky angažované projekty. Orin Rodriguez působí jako performer, divadelní dramaturg a tvůrce her, přičemž se ve své tvorbě zaměřují na kolektivitu, storytelling a herní principy. Jejich práce je politicky angažovaná, což vychází jak z jejich osobního zázemí queer trans* aktivisty, tak z kreativních přístupů, jimiž zpochybňují zavedené pořádky. Jako performerstvo vystupovali na řadě festivalů a v kulturních prostorech napříč celou Evropou. Juraj Mydla, Magdaléna Žiaková: Dýmostro j Dýmostroj na trojnožce, bodové světlo, čekání, než se zahřeje. Patos produktové prezentace. Prostor a hloubka se díky kouři stávají viditelnými a následně v něm mizí. Všichni se díváme na stejnou oblohu, ale vidíme něco jiného. Někdo vidí chemtrails, někdo deportační letadla. To, co je neviditelné, si vysvětlujeme pomocí vědeckých modelů, osobních zkušeností i konspiračních příběhů. Dýmostroj o viditelném a neviditelném vznikl jako otevřený výzkum, jehož výsledek se pohybuje právě na pomezí přednášky, performance a pocty jednomu z nejnenápadnějších divadelních mechanismů. Magdaléna Žiaková pracuje pro Divadlo LUDUS v Bratislavě, které se zaměřuje na dospívající publikum, a vytváří v něm především materiály k inscenacím, lektorské úvody a přednášky. Napsala dizertační práci Inspirace videohrami v divadle a videohry přenesla na jeviště v Playformance: Walkthrough. Tvořila společně se souborem Asfd divadlo ašttnnkorazd fildj. Juraj Mydla byl členem uskupení Asfd divadlo ašttnnkorazd fildj, spolupracoval s dalšími slovenskými soubory, převážně v práci s videem. Dlouhodobě působil jako člen performativního uskupení Marína Abramovič Po Sebe Neupratuje. Stanisław Bulder: Behold My Body foto: Anja Schneider Jako dítě nechápete váhu rituálu. Opakujete gesta, jejichž význam ještě nedokážete pojmenovat. Dříve než jim porozumíte, začnou vás utvářet. Neuvědomujete si, že se tato gesta zapisují do těla. Ani v dospělosti nemusíte vnímat, jak hluboko se v něm usadila. Teprve po letech zjistíte, že jste si spolu s nimi osvojili celý obraz světa. Stanisław Bulder se vrací ke svému tělesnému archivu a ptá se, co si pamatuje. Zjišťuje, že překvapivě mnoho. Inscenace se od intimní historie jednoho těla přesouvá ke kolektivní zkušenosti společnosti. Zkoumá, jak mocenské systémy formují nejen individuální chování, ale také způsob, jakým lidé vnímají sami sebe, své společenství i možný řád světa. Performer, tanečník a choreograf Stanisław Bulder ve své tvorbě využívá pohyb (i jeho absenci) ke zpochybňování dominantních narativů moci a vylučování. Dlouhodobě se zasazuje za práva hospodářských zvířat a usiluje o vytváření emancipačních uměleckých děl, která reflektují a hájí zájmy mimolidských zvířat.